Wehrwolfové vraždili i německé antifašisty

   

1. června 1945 v Tocově na Kadaňsku zahájila skupina Wehrwolfů střelbu z kulometu na skupinu československých vojáků. Naštěstí se tato akce obešla bez zranění a ztrát,

–   jen náhodou unikl smrti příslušník SNB Vitovec v obci Tři Sekery u Tachova, kde na něho koncem listopadu 1945 vypálil záškodník z pušky tři výstřely,

–   na střetnutí s nacistickými vlkodlaky doplatil životem ve Vysočanech u Chomutova strážmistr Bíma jako odvetu za zatčení osmi Wehrwolfů v Malé Morávce na Bruntálsku,

–   koncem listopadu 1945 ukončily na Ústecku výstřely nacistického záškodníka život 61 letého Václava Mařátka, rolníka z Habartic,

–   14. června 1945 ve 24 hodin bylo vystřeleno do okna redaktora Strubaře v Karlových Varech. Střela ho minula o 10 centimetrů,

–   největší teroristickou akci připravovalo nacistické podzemí na 18. srpen 1945 v Janských Lázních, kde se měla konat Národní slavnost za přítomnosti ministra Zdeňka Nejedlého a Klementa Gottwalda. V době, kdy po ní měla jet vládní delegace, chtěli pomocí trhavin vyhodit část silnice do povětří. Příslušníci SNB v Peci pod Sněžkou, kteří podezírali tamního německého hajného z nepřátelské činnosti, ho proto sledovali. Přistihli ho u lesní skrýše, z níž vybíral trhavinu. V přestřelce byl hajný sice zabit, v jeho kapse však byl nalezen lístek se vzkazem: „Ministři přijedou 18. 8. 45, vše připraveno",

–   v Srbské Kamenici byl skupinou záškodníků zavražděn hajný Tačic, bývalý partyzán,

–   útoky byly vedeny proti novým českým osídlencům. 31. července 1945 v Karlině na okrese Česká Třebová navedla Němka Alojzie Ficková 13. letého syna svého německého souseda, aby vhodil do jejího stavení trhavinu, až se v něm usadí česká rodina. Výbuchem granátu byl zraněn šestiletý syn nových majitelů,

–   16. června 1945 podnikla skupina Wehrwolfů střelbu na strážní stanoviště československé armád v Ústí nad Labem. Při útoku byl jeden voják zastřelen, 

–    množily se přepady samostatně jdoucích československých vojáků a vojáků Rudé armády.

Podobně jako se chovalo nacistické podzemí vůči Čechům a příslušníkům sovětské armády, chovali se i k německým antifašistům, kteří byli ochotni se podílet na obnově československé republiky.

Například, 30. června 1945 upoutaly pozornost pracovníků liberecké pošty tři dopisy psané stejnou rukou a vhozené do poštovní schránky, adresované třem rodinám německých antifašistů. Po jejich otevření zjistily bezpečnostní orgány, že obsahují výhrůžky smrtí ze strany Wehrwolfů, budou–li tyto rodiny spolupracovat s československými orgány. Svoji výhrůžku pak uskutečnili v případě rodiny německého antifašisty Rottera. …V jeho bytě nalezeny zavražděná Rotterova manželka, tchýně, dvě další ženy a tři malé děti.

Celá řada německých záškodníků se rekrutovala z řad německé mládeže po léta vychovávané k slepému obdivu k nacionálnímu socialismu, k násilí a k víře o předurčenosti německého národa vládnout jiným národům. Chování německých nacistů z řad německého obyvatelstva v Českých zemích dokládá, že ani po 9. květnu 1945 pro ně boj neskončil. Klidu bylo dosaženo teprve dokončením odsunu německého obyvatelstva, čímž teroristé, ukrývající se v lesích, ztratili své podporovatele a informátory.

Ze sborníku „Komu patří omluva?“, ze semináře konaného v Brně 25.5.2016, str. 118–124

Wehrwolf na českém území po květnu 1945, Ludvík Horčica, Český svaz bojovníků za svobodu